Sedl jsem si na trávou porostlou zem u řeky.
"Omlouvám se"řekl Aless který seděl kousek ode mě.Don se pásl na vrcholku svahu.
"Za co,za nic nemůžeš"řekl jsem a lehl si na trávu s rukaam za hlavou
"Nechtěl jste po mně abych vás vzal do nemocnice Nobile Signore"
"Tak za prvé-neříkej mi tak a za druhé-díky.Kdybych tam nebyl teď musel bych tam potom.Nevyčítej si to."řekl jsem
"Měl by jste odpočívat"
Kývl jsem."Co asi dělám?"

Zastavil jsem se na mostě a zazíral se do ní. Vůbec jsem netušil na jak dlouho tu zkysnu.

Otevřel jsem oči a vytáhl se do sedu.Zmateně jsem se rozhlédl po okolí,až po chvíli mi došlo kde jsem.
"To mam s tý nemocnice"zamumlal jsem si pro sebe.Vedle mě se objevil Alessandro
"Ta nemocnice vám měla pomoct"řekl uraženě.Po dlouhé době jsem se usmál
"Promiň,vím žes to myslel dobře"řekl jsem a ohlédl jsem se k mostu kam se Alessandro díval.Stál tam zvláštní muž.Zvedl jsem se a oprášil se,došel jsem k Donovi a popleskal ho po krku.Měl jsem sto chutí na něj nasednout,už jeho samotný postoj k tomu vybízel,ale já to neudělal.Místo toho jsem ho obešel a vydal se na most za tím mužem.Slyšel jsem na betoně za sebou klapot koňských kopyt a byl jsem si jistý že i Aless mě následuje.
"Zdravým"řekl jsem k muži "Hledáte někoho?"zeptal jsem se

"Ale ne mladíku." usmál jsem se na něho. Všiml jsem si duchů za ním. Tak jedno ho jsem našel. Usmál jsem se na něho. "Jen se tu tak poflakuji. A hledám si dobrý flek."

(mimochodem nemám na sobě indiánský obleček, za to se omlouvám že jsem to nenapsal.) mám tohle

Trošku jsem to nechápal ale kývl jsem . "Ale flek na co?"zeptal jsem se,jen jsem doufal že to není nějaký hmm... jak jen t říct.Chvíli jsem se tím zaobíral ale vykašlal jsem se na to a raději pozoroval toho muže a čekal na jeho reakci

jo v pohodě

Usmál jsem se na něj. Šel jsem ke kraji. Posadil se. Chvíli jsem tam rovnal věci.

"Měl by jsi očistit své srdce a naslouchat hvězdám a zemi. Pak." odmlčel jsem se, aby to přidalo na tajemnosti. "Pak tvůj duch najde cestu, po které máš jít."

(snad jdou tvoji duchové vidět XD)

Trošku mě ten člověk vyvedl z míry.Ale ten kdo někdy žil s mým bratrem na to musí být zkrátka zvyklý.Cítil jsem jak se vedle mě objevil Alessandro,cítil jsem jak na mě upírá své jasné,jantarové oči...Podíval jsem se zpátky na toho člověka.
"A co když už cestu mám,co když jsem se už na začátku zavázal mlčenlivým slibem že vždy budu na cestě za ním?"zeptal jsem se a položil ruku na Donatellovu hlavu která se vedle mě objevila,nejspíš aby mě podpořila v mých slovech

(Jo,jo duchové jsou vidět)

"A je to ta pravá cesta?" zeptal jsem se. "Nechtěl by jsis koupit amulet?" v ruce jsem držel indiánský přívěšek. "Když si ho koupíš teď prodám ti ho se slevou." snažil jsem se něco prodat.

Usmál jsem se "Tý cestě důvěřuju,takže pokud není tak to byla moje jediná a poslední chyba v tomhle životě"řekl jsem a z kapsy vytáhl peněženku "Rád si ho koupím"usmál jsem se

Téže jsem se usmál. " Budeto 6 jenů." podal jsem mu přívěšek.

"Dobře"řekl jsem a vylovil z peněženky jeny které jsem si již stihl rozměnit no ale bylo jich pouze 500."Prosím".řekl jsem a podal mu 10 yenů."Hádám že nejste obyčejný člověk že?"

Vrátil jsem mu 4 jeny. "Já jsem jen potulný indián, co se snaží rozšířit naše amulety." usmál jsem se. Až přijde čas všechno se dozví. "Přeji ti hodně štěstí. Vsadím se, že ho budete potřebovat." posadil jsem se a čekal na další zákazníky.

Usmál jsem se "No nemám co na práci,nechcete trochu pomoct?"zeptal jsem se a pohladil Dona po tmavé šíji

"Hmmm..." usilovně jsem přemýšlel. "Nevíš o nějakém místě, kde by se dali prodat moje zboží?" zeptal jsem se po dlouhé chvíli.